Motol 4 – 8 den

Pokračování mého pobytu v Motole.

Středa:

Dneska to bohužel nebyl vůbec dobrý den. Ne jenom, že mě to bolelo po operaci, ale narkóza mi nesedla, a tak ten den stál za to. Sestřička na JIPce zařídila, že tam mohla být mamka. Tak aspoň jedna pozitivní věc 🙂 Já skoro celý den prospala a byla ráda, že nějak přežívám 🙂

Čtvrtek až neděle:

Všechny tyto dny jsem strávila na JIPu. Sestry byly sice fajn a lékaři taky, ale přeci jen něco zadupali. (facepalm). Spolubydlících se mi vystřídalo taky dost. Většinou jeden den přibyl a další den šel na standart. V pátek mi přibyl zajímavý spolubydlící. Ze začátku by l v pohodě, ale nakonec byl nějaký zmatený, nu což i to se stává. Ale o zábavu bylo postaráno. Například viděl mamku i když už tam nebyla, potom kouř nebo mambu. Sestřičky měli o zábavu taky postaráno, protože chtěl podat safír nebo jestli ten chlap na stropě je manžel od sestry a takové :-DD. Vím, že to na jednu stranu sranda není, ale trošku to pobavilo. Problém byl v tom, že když něco takového řekl, tak se mi chtělo třeba zasmát, a to už mě bolelo břicho víc. V sobotu mi vytáhli dren a dál se nic nedělo.

Pondělí:

V pondělí mi opět nebylo moc dobře, ale odpoledne jsem přišla na to proč. Přeložili mě na standartní pokoj a zítra se měli vytáhnout obě cévky. Jedna z nich se nakonec vytahovala už večer. Oddělení úžasné a personál taky, ten hlavně. Dneska se stal zlom a konečně vím, proč mi bylo pořád špatně. Šlo o to, že mi podávali lék, který při svém onemocněním nesmím. Je totiž v rizikových lékách, a no co k tomu dodat? Jen asi to, že paní doktorka na jipu nemusela být nepříjemná a naštvaná na mě. Když si ani nezjistila, zda ty léky mohu. Po tomto zjištění se mladý lékař křižoval a hned to zakázal dál dávat. Personál byl super. Na pokoji jsem byla nakonec sama, ale už by to chtělo domů.

Úterý:

Dneska byl den D, kdy mě naučí se cévkovat přes vezikostomie. Až do dnešního dne to tam bylo trvale od operace. Ráno to tedy vytáhli a hned mě to nechali zkusit. Není to nic těžkého, a hlavně snad už žádné antibiotika a problémy s tím!!! Nakonec mě pustili i domů což bylo strašně fajn i když sem je musela ukecat. Chtěli si mě tam nechat ještě den až dva, ale povedlo se a šla sem domu.

Bohužel zatím je nárok na max 7 cévek denně což absolutně nestačí. To znamená, že je budeme muset dokupovat. Budeme sice zkoušet žádat zvýšenou úhradu, ale to už je prý těch 7 na den. Já se zatím cévkuju přes den max co 2 h, ale spíše co hodinu až hodinu a půl. V noci co 3 – 4 h, aby nedošlo k ucpání nebo aby se to nezúžilo. Cévky jsou přidané taky do měsíčních potřeb. Pokud by Vás zajímali, najdete je v sekci, “co je zapotřebí”.

Pokud zanecháte komentář budu ráda, ať už tady nebo kdekoliv jinde 🙂

Odkaz na sbírku: https://www.donio.cz/AutoProKatu

Pokud mě budete chtít i nadále podpořit, budu si toho velice vážit! Ať už sdílením a nebo přímo přispějete.

Můžete mě sledovat na instagramu nebo facebook stránce

Instagram: Katerina Sasáková

Fb stránka: https://www.facebook.com/SasakovaKaterina

Za každý příspěvek budu velice vděčná a to se týká také sdílení. Mezi co více lidí se to dostane tím lépe.

Tak jo tak zas příště… 

Čauko 🙂

  • podporte katku
  • Může tě také zajímat

    Dva týdny praxe

    Ahoj!  Tentokrát bych si tady ráda odložila své dva týdny praxe. Začalo to tím, že jsem se konečně dostala z moribunduse, a i když jsem nemohla jít na cvičení, jak bylo původně v plánu, protože se moribundus protáhl, tak jsem si po něm domluvila plnění části praxi.  Vzhledem k tomu, že jsem na

    Číst dál »

    Začátek června 2022

    Začátek června 2022 Ahoj, tentokrát jsem si řekla, že by to chtělo aspoň krátký článek dřív než po 2 měsících, a proto je tady. Momentálně jsem měla cvičit v Axonu – neurorehabilitace. Bohužel mě chytil moribundus a skončila jsem na antibiotikách. Tak se to zrušilo a uvidíme, zda zvládnu aspoň poslední

    Číst dál »

    Začátek března 2022

    Březen 2022  Je začátek března a já si řekla, že by bylo fajn vydat nějaký článek. Nic moc se u mě momentálně neděje, jezdím do školy, kde se porouchala plošina, ale naštěstí díky super Scioškole a super průvodců a spolužáku mě i s elektrickým vozíkem vytáhli nahoru a pak dolů.

    Číst dál »