Dneska bych se s Vámi ráda podělila o zkušenosti s tescem na Edenu a konečně jsem po 3 letech pochopila rozdíl mezi Středočechama a Moravákama.

Začneme asi od začátku.

Ráno jsem psala kamarádce abych ji řekla svůj názor na určitou reportáž. Nenapsala jsem ji vůbec nic zlého, pouze svůj názor, který bych jiným lidem asi řekla úplně jinak. Ale o tohodle člověka jsem nechtěla úplně přijít a myslela jsem si, že bude ráda i za jiný názor a nebo, že ho aspoň bude respektovat. Bohužel se tak nestalo a v průběhu našeho psaní mi napsala na ig nějaká holka.

Zpráva od neznáme osoby :

Čau, můžu se zeptat proč jsi taková ? Proč si tak zlá ? Myslíš si že jsi jediná na světe, komu se v životě něco stalo ? Proč máš tu potřebu, shazovat ostatní ? Tohle je strašně smutný

Na moji otázku, na koho jsem podle ní byla tak zlá, mi neodpověděla. Takže ona mě nezná a bude mě soudit ? Ještě, když jsem opravdu nic zlého nenapsala ? Bože to je mi ale logika ( facepalm ). Bohužel, takhle osoba nebyla schopná během dne odpovědět na koho jsem podle ní byla tak strašně zlá a ani od koho je…..

Já sem si myslela, že to je kamarádka, které mohu říct svůj názor i když není totožný s tím jejím. No, ale spletla jsem se a opět se ukázala povaha Středočechů. Nechci Středočechy házet do jednoho pytle, ale většinou to tak je.

Můj názor byl takový, že její maminka nežije její život a nepotřebuje 4. stupeň pnp ( příspěvku na péči ). Myslím, že 3. stupeň je v jejím případě adekvátní, což v příspěvku vůbec nebylo. Bylo tam jen to, že ji dali 1. stupeň. Po odvolání dostali 3. stupeň, což v příspěvku nebylo zmíněno.

Vím, že posudkáři často rozhodují podle zpráv a od stolu, ale pokud zdravotní zprávy a sociální šetření odpovídá stavu, většinou tak rozhodnou ( vlastní zkušenost ). Znám jí dlouho, vím, že si prošla hodně věcma, ale to, že to v reportáži nebylo uvedeno, mi přijde nefér. To, že se člověk něčeho bojí, třeba komunikace neznamená, že má dostat 4. stupeň. Navíc jak uvádí maminka, že žije její život, mi taky nepříjde pravdivé. Protože kdykoliv jsem ji napsala zda se nechce sejít nebo něco podniknout, tak mi řekla, že nebude maminku rušit v práci, že se bude maminka zlobit, že si zase něco narychlo vymyslela. Také pomůcky neřeší přes pojišťovnu, protože je s tím hodně běhání a stejně by ji to nedali. Tak asi tomu neodpovídá zdravotní stav a maminka asi tolik její život nežije aby to s ní vyřídila. To je každého život, ale tohle je můj názor. Ale než začnu osočovat posudkové lékaře a dám reportáž, tak uvedu pravdivé informace. Jsou lidé, kteří při 4. stupni opravdu potřebuji 24 hodinovou péči a vůči těm mi to příjde hodně nefér.

První mi říkala, jak mi můj názor nebere a najednou si mě zablokovala na ig. Když jsem ji napsala, že ji nemohu najít na ig, a že sem si nemyslela, že si mě kvůli mého názoru zablokuje. Odblokovala si mě, ale to nic nemění. Dávat potom na storičko, část zprávy s jinou kamarádkou, jak ji to ode mě mrzelo a myslet si, že to nepochopím je vážně zvláštní. Kdo zná okolnosti, pochopí to. Opravdu nemám ráda, když člověk ze sebe dělá chudáka, každý kdo je na vozíků má něco za sebou, ale jen pár dokáži ze sebe dělat chudinky. Ostatní se snaží i přes handicap fungovat. 🙂

Ale člověk, který je na 4. stupeň nedokáže sám stát a držet se stolu + si u toho nastavit foťák. Hrát na ukulele, pokud by na tom byla až tak špatně by taky nedokázala. ( Ano, já mám 4. stupeň. Ale já se kolikrát sama neposadím, s rukama toho taky moc neudělám, a že bych hrála na kytaru nebo ukulele se mi může nechat zdát. I když bych chtěla . Kolikrát jsou dny, kdy se nedomluvím kvůli myasthenii. A fakt se nebojím mluvit. Na nohy se nepostavím vůbec, kolikrát mě křeče vyhodí z vozíku. Při sebemenším zánětu mohu skončit s tracheostomii. I tak se nebojím, snažím se hrát ragby a aktivně žít, ne jen o tom mluvit a nic pro to nedělat.)

U mojí mamky by se dalo říct, že žije můj život. Když si řeknu, že bych někam ráda jela, tak pokud to je jenom trochu možné, tak tam semnou jede. Vlastně kvůli mě jsme se i stěhovali do Prahy.

Tím, že jsem holka z Moravy, tak jsem zvyklá říkat svůj názor narovinu.

Tesco Eden,

Nakonec jsme dneska jeli za kamarádem a sraz jsme měli na Edenu. šli jsme si nakoupit a já si potom potřebovala odskočit. Tak kamarád mi řekl, počkej tu skočím ti pro klíč. Po chvilce přisel zpět s tím, že mám smůlu a údajně mám mít vlastní. Tak mi to nedalo a jela jsem na ty informace sama. Tam mě odkázali na druhé a tam mi ta milá ( čti ironická ) paní sdělila, že ona ho nemá a mám smůlu, když nemám vlastní. Tak sem ji řekla, že to snad nemyslí vážně. Vždy mají euroklíč pro takové případy. Když poznala, že neodjedu dokud to nevyřeší, tak zvedla telefon a řekla mi ať teda jedu zpátky, že mi přijdou odemknout. Bylo to tak těžké ? Podle paní sem to asi měla pustit na vozíku nebo nevím ( facepalm ). Už abych měla tu vezikostomii a musím nějak vyřídit vlastní euroklíč. I když nikde jinde problém nebyl, nikdy.

Moje kamarádka z Moravy hledá parťačku na lyžování. Je taky handicapovaná, ale lyžuje úžasně a hledá parťáka. Původně jsem to měla být já, ale bohužel to aspoň zatím časově nedávám. Takže pokud chcete více informací, určitě ji kontaktujte buď na fb : Kristýna Židlická a nebo na IG kde je více aktivní kristýna_zidlická .

Ps: Vážně nechci házet všechny Středočechy do jednoho pytle. Jsou i takoví, kteří umí přijmout jiný názor a respektovat ho. Dokonce umí přijmout i pravdu, třeba kluci z kapely Pekař a mnoho dalších. Přijali mě mezi sebe i přes moji držku, na kterou občas potřebuji zbrojní pas :-DD A ne jen já, ono to bude dědičné ( maminka má ten samý problém ) :-DDD

Pokud mě budete chtít podpořit, budu velice vděčná 🙂 Vážím si každého příspěvku a nebo sdílení.

Jestli Vás můžu poprosit, šiřte to dál. Řekněte o tom třeba i svému šéfovi, známým. No prostě komukoliv  🙂 Díky

Za každý příspěvek budu velice vdečná a to se týká také sdílení. Mezi co více lidí se to dostane tim lépe.

Tak jo tak zas příště… 

Čauko 🙂