Zase se nasbíralo pár věcí, ze kterých by mohl být fajn článek, proto se ozývám po delší odmlce. 🙂
Březen proběhl tak nějak stejně jako předchozí měsíce. Co se konalo, tak byly opět předoperační vyšetření a na konci března proběhla samotná operace.
Vlastní ateliér ve škole:
Tím, že chodím na scioškolu, tak je to škola hodně o studentech. Já sem ještě před operací měla vlastní ateliér Vozíčkář jakož to člověk. Měli jsme tam hosty a tenhle styl výuky se mi zamlouvá. Hlavně nejsou žádné problémy s operacemi, lékaři anebo absencí. Té mám teda minimum, ale i tak. To, že mám minimum absence je díky distanční výuce, ale radši bych měla prezenční. V tomhle ateliéru jsme měli jakož to hosty Aleše Kisýho, Tomáše Poucha, Míšu Krunclovou a Heřmana Volfa. Za mě to byl celkem povedený ateliér a hosti super, ale o dost lepší by to bylo naživo. Spolužáci měli možnost se dozvědět něco o vozíčkářích a prý to bylo dobrý a líbilo se jim to. 🙂 Jen škoda, že si nemohli vyzkoušet handbike a třeba jízdu na vozíku, zase by to bylo o něčem jiném :-). Ale i takhle distančně to bylo dost super 🙂
Operace:
Na samotnou operaci jen tak nezapomenu. Jako první se konal test na kovid a musela jsem čekat na výsledek v izolaci. Na tenhle pokoj bohužel nepustili ani mamku, a to ani s věcmi. Bohužel zákaz návštěv tentokrát opravdu platil a mamku za mnou nepustili, ale naštěstí jsem tam nebyla dlouho. Po 5h přišel výsledek a přemístili mě na normální pokoj. Tam to byla celkem sranda, protože to jsou tří lůžkové pokoje a elektrický vozík je fakt velký. Ale nakonec sem se tam tak tak vešla.
Člověk by neřekl, jak těžký je zařídit bezlaktózovou dietu od rána do večera. Nebýt bagety od mamky a šikovné sestřičky, která vykouzlila jednu obyčejnou večeři, tak bych byla hlady už den předem. (facepalm)
Na sál jsem měla jít jako první a taky sem tam jela. Jenže když ž mě chtěli uspávat, tak se objevila akutka a začalo se řešit co a jak. Nakonec to dopadlo tak, že mě vezli zpátky na pokoj s tím, že se posouvám tak o hodinku. Takže na sál jsem opět jela dvakrát :-D. Mezitím jsem stihla narazit na strašně “milou” sanitářku, která měla problém s tím, že když mě na nějakou dobu vrátili, tak jsem potřebovala cévky, léky a chtěla u toho mobil. Bylo to v jednom pytli, který mi měli dávat i na jipku. No strašně ji vadilo, že vůbec něco potřebuji a chci. Paní na svém místě no.. (převracím oči)
Operace se nakonec povedl laparoskopicky, ale i tak to po operaci dost bolelo. Tentokrát mi sice nedávali žádné léky, které nesmím, ale chtěli mim dát magnésko. No naštěstí mě poslechli a nedali mi ho. Celý den jsem tak nějak proskuhrala a prospala s kyslíkovými brýlemi a co 8h podávání hydrokortizonu kvůli dechu. Noc už se bohužel zaspat tak dobře nedala. Měla jsem veselého spolubydlícího.
Spolubydlící se předem omlouval a říkal, že doufá, že nebude chrápat. Brala jsem to s rezervou, že sluchátka to jistí. (ach, jak já se mýlila.) Někdy kolem 10 to začalo, říkám si dobrý po injekci na bolest mi to bude jedno a budu spát. Bohužel ty jipky jsou asi v jiné dimenzi a spolubydlící začal dost vyvádět. Kromě toho, že jeho chrápání opravdu nepřebyli ani kvalitní sluchátka s potlačením hluku okolí (a že to opravdu umí dobře..), začal v noci i cestovat. Viděla jsem něco, co jsem vidět opravdu nepotřebovala a horší noc jsem nezažila. Obávala jsem se, aby na mě i nespadl, protože si to chtěl někam kráčet a nezastavili ho ani hadičky, které ze sebe nakonec odstraňoval. (facepalm) Takže o zábavu měli postaráno i sestřičky.
Ráno se rozhodlo, že dren se vytáhne a půjdu na normální oddělení. No mohu říct, že po vytáhnutí drenu se mi opravdu ulevilo a snažila jsem se překecat doktora, aby mě pustil večer domů. To mi sice nevyšlo, ale šla jsem domů další den.
Na normálním pokoji to bylo v pohodě. Sice mám radši když jsem na pokoji sama, ale ne vždy to jde. Sice spolubydlící měli pár poznámek, ale to jsem radši přešla bez rozebírání. Nakonec jsem u postele už na noc měla i vozík a otázky typu, zda něco nepotřebuju nebo zda třeba nechci spát jsem přežila.
O jakou operaci to vlastně šlo? Jednalo se o odstranění brzlíku kvůli myastenii a při tom mi z jizvy na kolenu vyřízli nějaký granulom (výrostek) a jedno znaménko. Stehy naštěstí vytahovat nepůjdu, protože mi dali vstřebatelné. 🙂 Protože vytahování stehů fakt není můj šálek čaje :-D.
Momentálně mě čeká klid, i když na ten začínám být dost alergická. Kontrola pooperační na chirurgii a u neurologa. Poté bychom chtěli zkusit vypsat Kladruby s neurologem, aby mi zkusili zpevnit trup a já se nebourala víc jak domeček z karet.
Kdo může říct, že mám fotku ze sálu? Ano, nejsem na ní vidět, ale je to foceno, jak operují mě. 😀
Vozík
Ještě, než jsme šli na oddělení, tak jsme se stavili za neurologem mu ukázat, co mi to vlastně psal za elektrický vozík. Jenže při polohování do stoje opět ruply záda (Facepalm!!). Tudíž jsme okamžitě volali do Medicca a už víme čím to je. Následující den tam vlastně přijel technik a mamka, aby vyvezla vozík z oddělení na chodbu a technik to mohl zkusit vyřešit. Poté co mě viděl jet na posteli, tak hned pochopil, že tyhle záda jsou nevyhovující a už chápe proč jsme se ptali na Jay záda s peloty. Sám říkal, že pro mě bude nejlepší ta skořepina od Jay. Takže čekám na kódy a budeme to dávat na pojišťovnu. Prý se to vylomilo z toho důvodu, že jak nedržím trup, tak se ta jedna strana přetěžuje a kvůli toho se to pak vylomí. Podle mě to nemůže být jen z toho, ale tak dobře no. Skořepina s peloty mě aspoň bude držet a nebudou záda dál trpět a budu sedět rovně. Tak pak už se to snad ani nevylomí. Zatím to tam nějak nahodili, zalepili a musím dát na pojišťovnu ty Jay záda.
Koncem března jsem taky zkusila více sdílet sbírku na auto. Ta se trochu rozjela, ale teď to zase stojí. Vím, že je špatná doba, a proto jsem ráda i za tuhle krásnou částku která zatím se vybrala. 🙂 Opravdu děkuju všem, kdo jste v ní přispěli nebo ji sdíleli dál :-). I díky Vám jsem zase o kousek blíž ke svému snu a větší samostatnosti! 🙂
Za tu bych chtěla poděkovat všem, kdo jste to sdíleli nebo přispěli. Podařila se vybrat už velká částka a věřím, že se to povede. 🙂 O příspěvek na auto samozřejmě budu žádat a neměl by být problém ho získat, ale auto, které potřebuji je dražší :-/ Takže pokud se rozhodnete mě podpořit ať už příspěvkem nebo sdílením budu opravdu ráda. Brzy bych měla mít hotový také letáček ke sdílení. Já sice dělala jeden i sama, ale kamarád to dal grafikovi, protože to chtělo trošku doladit :-).
Odkaz na sbírku: https://www.donio.cz/AutoProKatu
Kdy budu mít hotovou autoškolu bohužel zatím nevím :-(, už jsem ji měla mít hotovou, ale zrušili se zkoušky. Mě chybí 3 jízdy ke zkouškám.
Momentálně o mě vyšlo pár článku, a ještě jeden by měl vyjít. Koho by zajímali, tak Vám tu na ně dám odkaz. 🙂
Poslední věc, kterou bych vám dneska chtěla říct, tak je to ať pokud mě chcete sledovat pravidelně, tak si dejte follow na instagram nebo Fb stránku. Jde o to, že ne vždy je to na celý článek, tím že se toho moc neděje. Proto třeba přidávám fotku s menším článkem pod ní 🙂
Klidně zanechte komentář ať už tady nebo na IG či FB. Ráda Vám odpovím 🙂 Pokud byste měli nápad, co za článek by Vás zajímalo, tak klidně napište. 🙂 Je dost možné, že se zde objeví článek z minulosti ještě, když se teď nic neděje. 🙂
Tak zase příště..
Instagram: Katerina Sasáková
Fb stránka: https://www.facebook.com/SasakovaKaterina